7.díl seriálu: Dopravní letoun ČSA v Chotěboři!

03. června 2013

Na GCE letecké show v Chotěboři vystoupí v sobotu 22.června exkluzivně i dopravní letoun společnosti České Aerolinie typu ATR 42/72. Vystoupení těchto letounů není na českých leteckých dnech zcela běžné, pojďme si tedy tento letoun i České Aerolinie blíže představit v následujícím dílu našeho seriálu..

Základní oblastí podnikání společnosti České aerolnie je přeprava cestujících na pravidelných linkách. České aerolinie jsou vlajkovým leteckým dopravcem České republiky, působící v oboru od října 1923. Patří tak k pěti nejstarším leteckým společnostem na světě. České aerolinie jsou členy Mezinárodního sdružení leteckých dopravců (IATA), Asociace evropských leteckých společností (AEA) a aliance SkyTeam. Společnost je od září 2012 součástí skupiny Český aeroholding. České aerolinie jsou držiteli certifikátu systému environmentálního managementu podle standardu ISO 14001, a jako jediná letecká společnost se sídlem v České republice také certifikátu podle požadavků IOSA (IATA Operational Safety Audit) představujících nejpokročilejší bezpečnostní standardy v letecké přepravě.

Letadlový park Českých Aerolinií zahrnuje v současné době celkem 26 letounů tří typů. Pro krátké regionální tratě využívá společnost letouny ATR typu 42 a 72, na střední tratě potom Airbusy série A320 a nově zařadila do flotily i dálkový letoun Airbus A330-300. Právě letadlo ATR42/72 bude návštěvníkem i na GCE letecké show v Chotěboři a proto si jej poďme popsat v následujících řádcích. 

V červenci 1980 uzavřely francouzská společnost Aérospatiale a italská Aeritalia dohodu o společném vývoji nového typu regionálního letadla. Obě společnosti pracovaly na vlastních návrzích již několik let, Aérospitale na letadle s označením AS 35, Aeritalia zase na stroji s názvem AIT-230-204. Oba návrhy si byly značně podobné, a proto nebylo velkým překvapením, když obě společnosti podepsaly dohodu o spolupráci a společném vývoji.

Oba návrhy počítaly s dvoumotorovým turbovrtulovým letadlem, poháněným motory Pratt & Whitney Canada PW120 se čtyřmi vrtulovými listy, přistávacím podvozkem namontovaným na trupu a ocasem letadla ve tvaru T (T-tail). Design letadla byl během roku konzultován se 110 leteckými společnostmi, aby byl v listopadu 1981 program vývoje nového letadla oficiálně spuštěn. Letadlu se dostalo označení ATR 42, kde číslovka 42 vyjadřuje kapacitu letadla v základní nabízené verzi.

Výroba letadel byla rozdělena mezi obě společnosti; trup byl vyráběn firmou Aeritalia v Neapoli, křídla pak ve Francii, kde byla prováděna i konečná montáž a zkušební lety. Při výrobě ATR 42 byly použity nejmodernější materiály, zejména kompozity, které značně snižují váhu letadla. Motory jsou namontovány až na konci centrální části křídel, a nikoliv přímo u trupu letadla jako u většiny konkurenčních letadel, což umožnilo snížit hluk v kabině letadla. Podvozek je uschován v aerodynamickém „krytu“ pod trupem letadla. Kokpit stroje byl vybaven moderním elektronickým systémem EFIS společně se čtyřmi CRT přístrojovými displayi.

Airshow v Paříži v roce 1981 byla ideální příležitost poprvé nabídnout nový stroj leteckým společnostem. Během druhé poloviny roku 1981 dokázala společnost ATR vzbudit zájem u 14 společností, které objednaly celkem 56 letadel. Původně nabízené motory PW117 byly záhy nahrazeny výkonnějšími PW120, což ještě zvýšilo zájem aerolinií. Prototyp ATR 42 vzletěl poprvé v srpnu 1984. Verze -100 byla velice brzy nahrazena verzí -200 s vyšší maximální vzletovou hmotností, která však byla rychle vystřídána verzí -300, jež se stala standardní nabízenou variantou.

Potřebné certifikace získal ATR 42 na podzim roku 1985. V této době činil počet objednávek zhruba devadesát kusů. První dodávka se uskutečnila v prosinci 1985 společnosti Air Littoral. Na konci roku 1986 již stroj létal v barvách 15 leteckých společností v Evropě, USA a na dálném východě. Současně v této době řada regionálních aerolinií spojila své síly s většími a známějšími společnostmi, takže se ATR 42 začalo objevovat i v barvách renomovaných leteckých společností, jako např. Air France či American Eagle.

Jako téměř každé dopravní letadlo, i ATR 42 pokračovalo v dalším vývoji. Výroba původní varianty ATR 42-300 s motory PW-120 byla zastavena v roce 1996. Ve stejném roce byla zastavena i výroba podobného modelu se silnějšími motory PW-121, označovaná ATR 42-320. Naopak, v témže roce došlo k první dodávce varianty ATR 42-400, jež byla poháněna motory PW121A, a která byla vybavena vylepšeným trupem a vrtulemi s šesti listy.

Od roku 1996 je však hlavní dodávanou verzí ATR 42-500, která je vybavená silnějšími motory PW127E a řadou dalších vylepšeních zlepšujících výkon letadla, když například cestovní rychlost letadla byla zvýšena na 565 km/h. Společnost využila zkušeností z vývoje letadla ATR-72 a použity tak byly třeba silnější křídla a přistávací podvozek či vylepšený kokpit. První let verze -500 se uskutečnil v září 1994, prvním zákazníkem pak byla společnost Air Dolomiti. Letadlo ATR-42 je nabízeno i v nákladní variantě, jiná verze s názvem ATR-42 Surveyor je pak využívána zejména jako pobřežní hlídkové letadlo. Celkem bylo zatím dodáno 382 letadel ATR 42, včetně 93 strojů varianty -500.

Po konzultacích s potenciálními zázkazníky bylo oficiální spuštění vývoje nového letadla s označením ATR 72 oznámeno v lednu 1986. Nový stroj byl velice podobný svému menšímu předchůdci; nejvýraznější změnou bylo prodloužení trupu o 4,5 metru, což umožnilo přepravit až 74 cestujících.

Další změnou bylo rozšíření rozpětí křídel o 2,5 metru a zvýšení maximální vzletové hmotnosti na 21,5 tuny. Použity byly silnější motory PW124 a díky použití tzv. Fowlerových klapek má ATR 72 stejnou schopnost provozu na krátkých přistávacích drahách jako jeho předchůdce.

První let ATR 72 se uskutečnil v říjnu 1988 a přesně o rok později byla uskutečněna první dodávka finské společnosti KarAir. Konstruktéři společnosti pokračovali v dalším vývoji letadla, jehož výsledkem byla nová verze s označením ATR 72-210A, která získala potřebné certifikace v lednu 1997. Použity byly zdokonalené motory PW127A, vylepšen byl také interiér letadla, k většímu komfortu pasažerů přispělo i snížení vibrací a nadměrného hluku motorů. Kvůli značné podobnosti s novou, vylepšenou variantou menšího ATR 42-500 byla nová verze ATR 72 přejmenována na ATR 72-500.

Již od samého počátku programu hledala firma ATR uplatnění pro své stroje i na dalších trzích. Mezi nabízenými verzemi byly i armádní varianty, verze s nákladními dveřmi umístěnými v zadní části letadla (ATR 52C) či dokonce další prodloužená verze pro osmdesát pasažerů (ATR 82). Varianty 52C a 82 se nedostaly do výroby, armádní verze s označením ATR 72 ASW však dodána byla. Celkem bylo zatím dodáno 395 letadel ATR 72, z nichž 208 kusů připadá na verzi -500.

Více informací o společnosti České Aerolinie si můžete přečíst na následujícím odkazu https://www.airshowchotebor.cz/2013/06/03/ceske-aerolinie/

České Aerolinie využívají letouny ATR42/72 pro střední a krátké tratě. Podívejte se na video z letu tohoto letounu na trase z Prahy do Ostravy a nenechte si ujít jeho vystoupení na GCE letecké show v Chotěboři!