6.díl seriálu: Vzdušné síly Armády ČR

26. května 2013

Počátky vojenské letecké základny v Čáslavi se datují od 31. srpna 1958, kdy bylo čáslavské letiště kompletně předáno do užívání tehdejšího vojenského letectva. Ale již od března tohoto roku zde působil 22. stíhací letecký pluk, který vystřídal školní letecký pluk, jež zde krátkodobě působil během dokončovacích stavebních prací. Ještě v témže roce došlo k přejmenování na 28. stíhací bombardovací letecký pluk, který se svými zabezpečujícími útvary působil na letišti až do konce roku 1994, kdy bylo stíhací bombardovací letectvo vystřídáno letectvem stíhacím.

V současné době jsou vzdušné síly součástí Armády České republiky. Velitelem Vzdušných sil AČR je brigádní generál Jiří Verner (od 1. března 2009). Mezi hlavní úkoly Vzdušných sil patří zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru České republiky. Vzdušné síly také poskytují leteckou podporu pozemním silám. V mírovém stavu se podílejí například na činnosti letecké záchranné služby nebo letecké pátrací a záchranné služby.

Do letadlové flotily vzdušných sil České republiky patří široká řada letounů, od dopravního stroje typu Airbus A319 až po cvičné letouny jako například sportovní letoun Zlín Z142. Na naší letecké show předvede Armáda ČR své vystoupení hned s několika typy letounů. Ve 14:00 hodin zahájí letový program nadzvukový stíhací letoun Jas 39 Gripen a později během letecké show se představí i bitevní letoun L-159 Alca společně s bitevním vrtulníkem MI24, který bude k dispozici pro naše návštěvníky i při statické ukázce na zemi. Pojďme se blíže seznámit s našimi hosty…

Bitevní letoun L-159 Alca

Po zkušenostech s cvičnými proudovými typy L-39 Albatros a L-59 začali v Aeru s vývojem lehkého podzvukového bojového letadla L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft neboli pokročilé lehké bojové letadlo). První prototyp vzlétl 2. srpna 1997. Zanedlouho následovala sériová výroba podle požadavků českého letectva.

Letoun L-159 ALCA je jednomotorový, jednomístný, lehký víceúčelový podzvukový taktický letoun plně vybavený pro bojovou činnost proti vzdušným i pozemním cílům, vyráběný v České republice společností Aero Vodochody. Vybavení a výzbroj letounu umožňuje plnění letových a bojových úkolů ve dne, v noci a za ztížených povětrnostních podmínek. Vzlet a přistání může provádět ze zpevněných i nezpevněných ploch. Hlavním určením letounu je plnění úloh přímé letecké podpory, taktického průzkumu a vzdušného boje na krátkou vzdálenost. Sekundárním určením je plnění výcvikových úloh při přechodu na stíhací letouny a zbraňový výcvik. Letoun je poháněn jedním dvouhřídelovým turbodmychadlovým motorem s výkonem 28,2 kN a je vybaven moderní avionikou, multifunkčními displeji či vícerežimovým radiolokátorem. Pilot sedí na vystřelovacím sedadle, umožňujícím jeho bezpečnou katapultáž již z nulové výšky při nulové rychlosti. Schopnost přežití na bojišti zvyšuje výstražný radiolokační přijímač, výmetnice klamných cílů a pancéřování pilotního prostoru.

Všech 24 v současnosti provozovaných kusů je soustředěno u 212. taktické letky, z čehož čtyři jsou ve dvoumístné cvičné verzi L-159T1 a zbývajících 20 ve verzi jednomístné.

Stíhací letoun Jas 39 Gripen

Současný vrchol ve výzbroji Vzdušných sil Armády ČR tvoří čtrnáct nadzvukových letounů JAS-39C/D Gripen, které si Česká republika pronajala na deset let od Švédského království. Víceúčelový jednomotorový bojový letoun s deltakřídlem a příďovou vodorovnou řídicí plochou je mimo jiné přizpůsoben pro vzlety a přistání na silnicích. Letoun je schopen nést velký náklad nejrůznějších zbraní pro plnění nejrůznějších bojových úkolů – vzdušný boj, napadání pozemních cílů, napadání námořních cílů, průzkum nebo pokračovací taktický.

První prototyp Gripenu, typu vyráběného společností Saab v Linköpingu, vzlétl 9. prosince 1988. Do řadové služby byl přijat v polovině roku 1993. K pohonu slouží výkonný a úsporný turbodmychadlový motor, jehož maximální tah s přídavným spalováním je 80,54 kN. Letouny jsou vybaveny rovněž teleskopickým nástavcem pro doplňování paliva za letu a novými displeji v pilotním prostoru. K základní charakteristice letounu patří progresivní aerodynamická koncepce v konfiguraci kachna-delta a zároveň lehká konstrukce využívající vyspělých materiálů a propracovaných výrobních metod. Optimální hbitost v bojových situacích zaručuje trojité digitální elektroimpulsní řízení (fly-by-wire). U letounu zaujme propracované uspořádání pilotní kabiny s velkými barevnými multifunkčními displeji a soustavou ovládacích prvků palubních systémů na řídicí páce a páce ovládání motoru.

Všechny letouny JAS-39 Gripen jsou ve výzbroji 211. taktické letky, z toho 12 kusů jednomístných letounů JAS-39C Gripen a dva v dvoumístné verzi JAS-39D Gripen.

Bojový vrtulník Mil MI-24

Mil Mi-24 je vojenský transportní – bojový vrtulník určený ke zvýšení mobilnosti oddílů pozemních vojsk a zabezpečení jejich palební podpory na bojišti. Vrtulník se používá v bitevní, výsadkové, transportní a sanitní variantě. Vrtulník se účastnil mnoha konfliktů po celém světě; asi nejvýznamnějším byla sovětská válka v Afghánistánu. V průběhu 60. let sovětská konstrukční kancelář Mil rozpracovala plány několika vrtulníků pro přímou podporu pozemních vojsk. Milovi se podařilo přesvědčit tehdejšího náměstka ministra obrany SSSR Andreje Grečka, aby vytvořil komisi, která by přezkoumala potřebu nových bojových vrtulníků. Navzdory rozdílným názorům nakonec komise 6. květena 1968 vyhlásila soutěž na výrobu nového dvoumotorového vrtulníku k přímé podpoře pozemních vojsk.

Vzdušné síly armády ČR vlastní tento vrtulník v několika variantách. Ve výsadkové varinatě se nákladový prostor vrtulníku využívá pro přepravu 8 výsadkářů s výzbrojí. V transportní variantě je možné převážet 1 500 kg v nákladovém prostoru nebo 2 500 kg na vnějším podvěsu. V sanitní variantě vrtulník umožňuje převážet 4 raněné a jednoho zdravotníka. Ve všech variantách je vrtulník vybaven systémem pohyblivé výzbroje z pohyblivého střeleckého stanoviště vybaveného rotačním kulometem ráže 12,7 mm pro střelbu z přední polosféry.

Světová veřejnost se o existenci tohoto typu dozvěděla v roce 1974, kdy byly v odborné literatuře publikovány jeho první fotografie. Mi-24 se zúčastnily intenzivních bojů o Afghánistán v 80. letech. Afghánské vládě byly proti mudžáhidům stroje dodány v dubnu 1979. Nasazení sovětských vrtulníků bylo zpočátku pro povstalce velmi nepříjemné. Mi-24 brzy získali od svého nepřítele přezdívku „satanův koráb“. Nadvláda vrtulníků měla za následek, že USA dodaly mudžáhidům protiletadlový komplet FIM-92 Stinger. První Hind byl v boji s mudžáhidy ztracen 30. května 1979. V Afghánistánu byly Mi-24 v důsledku větších nadmořských výšek i několika zkušeností z bojů většinou odlehčovány, často i za cenu sníženého pancéřování. Specializovaly se zejména na boj proti pozemním cílům, přepravu pěchoty obvykle zajišťovaly stroje Mi-8.

Později byly nasazeny ruskou stranou během několika válek v Čečensku. Účastnily se i občanské války v Sierra Leone. Během íránsko-irácké války došlo k několika leteckým soubojům iráckých Mi-25 s íránskými vrtulníky AH-1J SuperCobra. Iráčtí piloti si obecně stroje Mi-25 pochvalovali, zejména pro jejich vysokou rychlost, dolet, všestrannost a velkou nosnost.

V současné době vlastní tyto vrtulníky mimo Českou republiku letectva armád bývalé Varšavské smlouvy a dalších 43 států světa.

Nenechte si ujít vystoupení všech těchto strojů v sobotu 22.6.2013 na letišti v Chotěboři!